Mgr. Kateřina Márová, MBA

Kdo jsem?

Věřím, že jsem především člověk. Lidství je jednou z mých nejdůležitějších hodnot a myslím si, že by právě ono bez ohledu na roli či situaci, ve které se nacházíme, bez ohledu na naše touhy, sny i neřesti mělo být tím nejdůležitějším mementem každého našeho konání. Člověčenství ve své ryzosti a ušlechtilosti i ve své přiznané (ale i nepřiznané) nedokonalosti a občas i společenské nekonvenčnosti. Být člověkem a za vším hledat zase jen a jen člověka v jeho unikátnosti, v kráse jeho výjimečnosti. Vším ostatním, čím jsem, jsem jako derivátem právě tohoto :)

Studium

Vystudovala jsem psychologii a český jazyk na ZČU v Plzni. Už v dobách studia a těsně po něm mě významně oslovila rogersovská psychoterapie a arteterapie, které se věnuji i v současnosti. Absolvovala jsem řadu kurzů a výcviků, které mě skutečně obohatily, a čerpám z nich dodnes. Patří mezi ně např. relaxační techniky, automatická kresba, projektivní význam karet v koučinku, koučovací techniky, metodika Kaizen, lektorské výcviky, kurzy projektového řízení či leadershipu

V roce 2023 jsem úspěšně dokončila certifikaci ESG, certifikaci systemického koučování a po mnoha letech jsem se vrátila na vysokou školu, kde jsem zahájila studium projektového managementu a udržitelnosti. Začátkem roku 2024 jsem úspěšně obhájila dizertační práci a získala titul MBA. V současné době pokračuji ve studiu arteterapie a zdokonaluji se v korekturách textu a copywritingu. V roce 2025 mám v plánu zahájit studium hipoterapie

Profesní zkušenost

Pokud jde o můj profesní záběr, mohu o sobě říci, že jsem zkušená manažerka působící v oblasti HR ve velkých mezinárodních korporacích. Díky tomu jsem mohla zažít neobyčejné dobrodružství v německém Kolíně nad Rýnem, kam jsem byla vyslaná v rámci holdingu společnosti na rok a půl na stáž. Svůj život jsem si tam tvořila od základů s omezenou znalostí jazyka, kultury a bez jediné známé tváře v dosahu. Když tedy mluvím o dobrodružství, myslím tím dobrodružství se vším všudy plné komických přešlapů, překonávání sebe sama a obrovského růstu. Byl to vskutku odvážný kousek v mém životě :) 

Celá má kariéra je spojená s HR, s lidmi, tam je mé doma. A spolu s tím jsem tak nějak přirozeně vklouzla do role mentora a kouče v různorodé šíři a podobě. Tato role mě na mé profesi opravdu baví. 

Jako červená nit se pak line mou cestou oblast CSR, dobrovolnictví, dobročinných aktivit a pomáhání. Je to něco, co prostupuje celým mým životem a činí ho pro mě smysluplnějším. Jsem přesvědčená, že nemusíme vždy konat významné činy či velkolepá gesta. Že často stačí drobné každodenní kapky laskavosti, dobrých úmyslů a vstřícnosti, které si navzájem jakkoli projevíme. Nic není málo. Každý maličký kamínek naší upřímné snahy se počítá. A každý se stává součástí pestrobarevné mozaiky krásy našeho světa. Krásy, kterou si sami tvoříme a děláme tak svět lepším místem pro život.

Po celou svou kariéru jsem měla potěšení pracovat na projektech s opravdu výjimečnými lidmi a spolu s nimi dokázat často i nemožné. Ať už to byli moji úžasní kolegové, respektující nadřízení nebo báječné týmy, které jsem vedla. O nich ale nechci mluvit jako o svých podřízených, i když bych je tak dle organizačních struktur mohla zaškatulkovat. To by však jejich roli v mém životě nepatřičně snižovalo. Byli jsem si vzájemně spíše parťáky, kteří se nikdy nenechali jakékoli nepřízni okolností napospas, kteří se měli lidsky rádi a projevovali si úctu, respekt a ohleduplnost. S řadou z nich mě pojí pevné přátelství dodnes a za to jsem moc vděčná. 

Byli jsme skutečně tým se vším, co k němu patří, jakkoli to může znít nadneseně. Jako členové jedné výpravy vedoucí na Mount Everest, výpravy, jejíž jsem se stala průvodcem. Kolik takových osmitisícovek jsme společně zdolali a jaké uspokojení pocítili na jejich vrcholu! Zvládli jsme společnými silami vyřešit jakýkoli problém, jakoukoli nestandardní situaci, protože jsme si dokázali beze strachu vzájemně vyplňovat svá slabá místa a těmi silnými se obohacovat. 

Měla jsem v tomto smyslu skutečně štěstí na jedinečné osobnosti, se kterými pro mě byla práce zároveň radostí. Jejich neobyčejné talenty mě lidsky i manažersky posouvaly a rozvíjely a jejich vhledy mě nepřestávaly fascinovat. Vedla jsem týmy o osmi lidech, i týmy téměř třicetihlavé. Ale na počtu až tak nezáleží. Důležitý je pro mě otisk, který si z těchto setkání odnáším. A ten je opravdu nesmazatelný v tom nejlepším slova smyslu.

Mé koníčky a radosti

Mezi má každodenní potěšení patří bezesporu dlouhá klidná snídaně. Miluji vůni ranní kávy a pomalý začátek dne bez chvatu a shonu. Ráda věnuji ráno svým rituálům, kdy jsem sama se sebou a mohu dát veškerou pozornost právě sobě. Nořím se do meditací a mučím tělo cvičením, propojuji hemisféry, programuji svou mysl do často náročných dnů. Když se mi daří svůj ranní čas věnovat těmto aktivitám, je to obvykle příslib hezkého dne, kdy se pak mohu s veškerou touto výbavou bez obav dávat třeba celému světu.

Mezi mými radostmi našla v poslední době své nezastupitelné místo jízda na kole se sluchátky v uších s mou oblíbenou hudbou podél Vltavy, která mě nepřestává uchvacovat a která má své nezastupitelné místo v mém srdci. A nesmělými krůčky oprašuji lyže a v zimních měsících pak vítr ve tváři na cyklostezce měním za horský vzduch na sjezdovce a fascinující horské výšiny.  

Mám ráda ovesnou kaši s ovocem a ořechy, horkou sprchu, vůni jasmínu, spánek v čerstvě povlečené posteli plné polštářů, sdílení a hluboké i rozverné rozhovory s mými přáteli a s rodinou, smích až k pláči a vůbec humor, když ho maluje život. Jsem šťastná, že mám oba své rodiče, naše staroušky, kteří i přes své neduhy své životy statečně zvládají a s laskavou naléhavostí pro nás tvoří i v dospělosti místo nekonečné péče a gastronomických hostin, které by byly jistě zlým snem všech dietologů.

Mou velkou láskou se stalo malování. To se mi vlastně přihodilo. Lásku k barvám a k plátnu jsem v sobě nečekaně objevila v době pandemie a mnohaměsíční izolace od svých blízkých. V extrému pandemického světa, osamělých existenciálních úvah a v boji s vlastními zdravotními limity jsem začala malovat, abych odpoutala myšlenky od tíže okolního světa. Našla jsem v malování sebevyjádření a zároveň prostředek pomoci druhým. Spatřuji v něm intimní zpověď, jejíž hodnota přetrvává a překračuje hranice života. Jsem čistokrevný samouk, moje malování je dobrodružnou cestou pokusů a omylů. Jsem dokladem toho, že malovat může každý. Věřím, že nezáleží na tom, co namalujeme. Důležité je to, co do obrazu vtiskneme a s jakým úmyslem jej tvoříme, čím obraz dýchá. 

Kromě malování jsem se zamilovala také do koní. Když jsem poprvé ucítila magii tohoto propojení, věděla jsem, že mi život právě ukazuje něco významného. Zajímám se o hipoterapii, horsemanship a hlavně o koňské objímání, hřebelcování a nalézání odrazu sebe sama bez příkras v těch hlubokých očích, které jsou laskavým, ale nekompromisním zrcadlem mých nejistot a strachů, síly a vůle, citlivých míst. Koně se stali mými báječnými učiteli a kouči ♥